Návrat ztraceného zvonu

„Vážený pane faráři, při revizi inventáře zvonů vrácených a nevrácených během rekvizice II. světové války na území tehdejší Republiky československé jsem identifikoval několik zvonů z regionu severní Moravy a Slezska, které byly rekvírovány v letech 1942-43, nebyly roztaveny na průmyslový materiál, ale vlivem dobových okolností nebyly po válce ani vráceny zpět do Československa. Dnes visí v kostelích na území Německa. Je mezi nimi i velký zvon pocházející z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Šilheřovicích.“ Tak čteme v úvodu e-mailu zaslaného r. 2012 tehdejšímu faráři P. Huvarovi v Šilheřovicích a započíná se tak velký příběh o hledání a návratu historického zvonu do svého domova.

Příběh ale začíná mnohem dříve. Musíme se přesunout do let 1712-13, kdy se v Šilheřovicích pod patronátem jezuitské koleje v Olomouci buduje nový kamenný kostel zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté. Při vchodu do kostela byla postavena věž, do níž byly zavěšeny tři zvony nezjištěné váhy. Nejstarší z r. 1764 ulitý ke cti Panny Marie a sv. Josefa; střední zvon z r. 1765 zasvěcen sv. Donátovi, Janu a Pavlovi; a nejmenší zvon z r. 1770 připsán ochraně sv. Františka Xaverského. Všechny zvony byly ulity ve zvonařské dílně Františka Stankeho v Opavě za působení faráře Zachariáše Wotkeho.

Tyto zvony plnily svou funkci až do začátku I. světové války, kdy 23. 6. 1917 byly dva ze tří zvonů zrekvírovány ve prospěch německé armády. Obětí se staly mladší zvony, které byly svěšeny, na místě rozbity a odvezeny na vojenskou správu do Ratiboře spolu s 35 zinkovými píšťalami kostelních varhan. Ve zvonici zůstal jediný zvon z r. 1764.

Po válce trvalo 7 let, než bylo osazenstvo kostelní věže doplněno dvěma nově ulitými zvony. „V neděli 5. dubna 1925 odpoledne bylo svěcení nových zvonů. Světitelem byl vdp. Msgr. děkan Bruno Schneider. Zvony lil p. Richard Herold v Chomutově.“ Píše tehdejší farář P. Josef Malý a doplňuje také zasvěcení obou nových zvonů. Větší zvon vážící 378 kg nese obraz sv. Barbory a menší zvon vážící 60 kg má obraz sv. anděla strážného. P. Malý poznamenává, že pořízení nových zvonů stálo 14 800 Kčs.

Zvon po svěšení z věže před kostelem
(zdroj: archiv farnosti)

Zvony dlouho pospolu nezůstaly. S příchodem dalšího vojenského konfliktu v Evropě přišla i hrozba dalšího rekvírování zvonů. To se událo pravděpodobně v březnu r. 1942, kdy podle očitých svědků „byly sundány dva zvony z věže kostela. Aby zvony mohly být sejmuty, musela být okna na věži v dolní části vybourána. Jedno okno zvonice bylo vysekáno podle tvaru zvonů. Zvony byly zabaveny německou armádou. Pan Hájek do zvonů vybil adresu Šilheřovic.“ Jednalo se o velké zvony – Panna Maria a sv. Josef se sv. Barborou. Nedostatečnou manipulací byl menší zvon během sundávání z věže rozbit.

Rekvírované zvony z Protektorátu byly armádou převáženy na shromaždiště do Ostravy-Přívozu a odtud do Prahy. Každý rekvírovaný zvon obdržel svou značku a průvodní list. Zvony byly v Praze na Maninách naloženy na lodě a putovaly do Německa do vestfálských hutí v Lünen. Naopak zvony z území Třetí říše, kam spadaly i Šilheřovice, byly ze shromaždišť převáženy přes Ratiboř a Vratislav do Hamburku, kde byly zvony opět zaevidovány a posléze roztaveny např. v závodech Nord-Deutsche Affinerie v Hamburku. Celkem bylo na území bývalého Československa odebráno a roztaveno 43 776 zvonů. Z předválečného počtu jich zbylo 13 % v Čechách a 6 % na Moravě a ve Slezsku. V každé náboženské obci nebo farnosti mohl zůstat jeden zvon – zpravidla ten nejmenší.

Shromaždiště zvonů (zdroj: mnichovice.cz)

Po válce byly některé přeživší zvony navráceny na své původní místo. Bohužel s příchodem únorových událostí r. 1948 nebylo možné dokončit repatriaci všech rekvírovaných zvonů. Tento osud potkal i šilheřovický zvon. Naděje svitla na přelomu 60. a 70. let 20. století. Tehdy byl identifikován zvon v kolínském kostele sv. Gertrudy se směrnou značkou B 25/18/136.

Zvony při rekvírování byly přesně označeny místem svého původu i historickou hodnotou. Existovaly čtyři kategorie A – D. Do první kategorie A patřily zvony bez větší hodnoty (ulité v l. 1800-1900, po I. světové válce nebo tehdy ještě žijícími zvonaři). Do nejvyšší kategorie D patřily umělecky i historicky nejcennější zvony, které měly být zachovány. Kategorie B sloužila jako první rezerva a kategorie C, tedy zvony s vyšší uměleckou nebo hudební hodnotou, měla zůstat v záloze co nejdéle. Zvony obou těchto „středních“ kategorií byly ze zvonic sejmuty a seskupeny na shromaždištích.

Šilheřovický zvon se značkou (zdroj: archiv farnosti)

Zvon označený B 25/18/136 můžeme rozluštit jako zvon první rezervy z provincie Horní Slezsko, okres Ratiboř, obec Šilheřovice. I podle vizuálního ohledání je zvon totožný s rekvírovaným z šilheřovického kostela. Jak poznamenává autor písemné identifikace zvonu, „je to 100 % zvon ze Šilheřovic.“

Tento zvon byl od r. 1952 až do ledna r. 1966 zapůjčen a vystaven u hlavního portálu kostela sv. Anežky v Kolíně nad Rýnem a poté umístěn do zvonice nového kostela sv. Gertrudy poblíž kolínského dómu, kde visí až do dnešních dní.

V důsledku normalizace bohužel nemohly být podniknuty další kroky k návratu zvonu do Šilheřovic. A proto se šilheřovický farář P. Beno Suchánek rozhodl iniciovat pořízení nových zvonů. Realizace zhotovení a zakoupení ocelolitinových zvonů se podařila na začátku 70. let 20. století. V třineckých železárnách byly vyrobeny dva zvony vážící 540 kg a 490 kg a při slavnosti je hlučínský děkan P. Richard Klíč posvětil. Následně byly tyto zvony umístěny do zvonice kostela v Šilheřovicích.

Touha po návratu zvonu z Německa domů ale přetrvala. I když byly po r. 1989 podniknuty malé kroky, intenzivní jednání se rozběhla až v novém miléniu. Od r. 2015 probíhá složité jednání mezi Římskokatolickou farností Šilheřovice ve spolupráci s Obecním úřadem Šilheřovice na jedné straně a Církevní obcí sv. Anežky v Kolíně nad Rýnem na straně druhé za výrazné podpory Německého velvyslanectví v Praze a příslušnými spolkovými ministerstvy v Berlíně.

Všechna jednání dospěla tak daleko, že po 79 letech by se zvon ulitý r. 1764 se zasvěcením Panny Marie a sv. Josefa, vážící 600 kg a o průměru 99 cm, mohl tohoto roku vrátit domů do Šilheřovic.

První český prezident Václav Havel kdysi pronesl tato slova: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Věřím, že naše naděje se letošního roku promění ve skutečnost, že veškerá jednání mají smysl a že se ztracený a znovunalezený zvon opět vrátí domů. A že jej všichni společně budeme moci přivítat!

Šilheřovický zvon v kostele sv. Gertrudy, Kolín nad Rýnem
(zdroj: archiv farnosti)

Popis zvonu:

rekviziční číslo: B 25/18/136
hlavní tón: gis1
průměr: 99 cm
hmotnost: 600 kg
materiál: zvonovina
datum výroby: 1764
zvonařský mistr: František Valentin Stanke v Opavě
hlavní reliéf na plášti zvonu: v barokním zrcadle Madona v polopostavě s Ježíškem, oba korunováni a s žezly v rukou
hlavní nápis na plášti zvonu: