Renovace umíráčku

     Zvony neodmyslitelně patří ke křesťanské tradici a k naší kultuře. Tak jako kostely a kaple jsou viditelným znamením vztahu člověka k Bohu, tak je hlas zvonů slyšitelným znamením tohoto vztahu. Je znamením volání Boha k člověku i člověka k Bohu. Zvon mluví svým srdcem. Kostel bez zvonu je jako němý, tak jako zvon i člověk bez srdce.

Hlas zvonu:

• oznamuje Kristovu smrt a vzkříšení
• zve k (polední) modlitbě
• zve věřící k bohoslužbě
• ohlašuje radostnou událost ve farnosti (křtiny, svatba, primice)
• oznamuje úmrtí člověka a vybízí k modlitbě za zemřelé
• připomíná důležité události ve společnosti (jmenování nového biskupa, volba nového prezidenta, připomínka historických událostí)
• dává slyšitelný rozměr slavnostním příležitostem (návštěva papeže, návštěva významné osobnosti)
• slouží jako poplachový signál (požár, povodně, vpád cizích vojsk)

     Každý zvon míval svůj název nejen podle světce, jemuž byl zasvěcen, ale také podle účelu, k němuž sloužil. Poledňák zvoníval v poledne a vyzýval všechny k polední modlitbě Anděl Páně; klekáník naopak zvoníval večer okolo 18 hodiny a upozorňoval především děti, aby co nejdříve šly domů, protože bude chodit klekánice, která všechny opozdilce a zlobivé děti odvleče pryč; dominik (od latinského dominica – neděle) zvoníval v neděli a zval lidi na bohoslužby; šturmovák ohlašoval poplach při požárech, záplavách a jiných přírodních katastrofách; umíráček oznamoval úmrtí občana.

     Zvonění umíráčku mělo své názvy podle toho, za jaké okolnosti zvonil:

• hodinka – oznamuje úmrtí
• hrana – vyzvánělo v poledne po úmrtí a vyzývalo k modlitbě za zemřelého
• puls – svolával lidi k pohřebním obřadům
• doprovod – při vynášení a ukládání zemřelého do hrobu

     Je známo, že ve věži šilheřovického kostela visel umíráček již od r. 1770 a byl zasvěcen ochraně sv. Františka Xaverského. Tento zvon byl odlit ve zvonařské dílně Františka Stankeho v Opavě. Během I. světové války byl ale zrekvírován, rozbit a použit pro potřeby německé armády.

     Po válce bylo rozhodnuto, že se pořídí nové zvony do věže kostela a doplní se chybějící poledňák a umíráček. Nové zvony byly ulity v dílně chomutovského zvonaře Richarda Herolda r. 1925. Umíráček byl připsán ochraně svatých andělů a archandělů, kteří doprovází člověka na jeho životní pouti a také při jeho poslední cestě z tohoto světa. Jak píše farář P. Josef Malý, „v neděli 5. dubna 1925 odpoledne bylo svěcení nových zvonů. Světitelem byl vdp. Msgr. děkan Schneider.“

     V r. 1942 německá armáda zrekvírovala pro válečné účely dva větší zvony z věže kostela v Šilheřovicích. Menší zvon se při manipulaci rozbil, větší byl odvezen. Bylo tehdy zvykem, že nejmenší zvon se ve zvonici ponechal pro náboženské účely. A tak v kostelní věži osiřel umíráček, který zastával službu i dvou odvezených zvonů, a to až do r. 1970, kdy byly pořízeny nové ocelolitinové zvony. Umíráček však slouží svému poslání až dodnes.

     Z důvodu návratu historického zvonu a pořízení nového zvonu bylo rozhodnuto, že nový kabát dostane i umíráček. Po svěšení bude zvonařskou firmou vyčištěn a ošetřen a po slavnosti žehnání zvonů během odpustu bude společně s ostatními dvěma většími zvony zavěšen zpět do věže kostela. 

Popis zvonu:

• hlavní tón: as
• průměr: 47 cm
• hmotnost: 60 kg
• materiál: zvonovina
• datum výroby: 1925
• zvonařský mistr: Richard Herold v Chomutově
• hlavní reliéf na plášti zvonu: obraz anděla strážného držícího za ruku člověka (poutníka) na cestě
• hlavní nápis na plášti zvonu: OMNES SANCTI ANGELI ET ARCHANGELI ORATE PRO NOBIS
• nápis na spodním lemu zvonu: FUDIT RICHARDUS HEROLD COMUTOVIENSIS 1925

 Fotografie z demontáže zvonu: